
Znáte své ideální tepové rozmezí při tréninku? Možná jste už slyšeli o tzv. zóně spalování tuků – oblíbeném tématu mezi těmi, kteří se snaží zhubnout. Ale opravdu nás cvičení v určité tepové zóně přibližuje k vysněné postavě, nebo hraje hlavní roli něco úplně jiného? Pojďme si to objasnit.
Aby tělo mohlo fungovat, pohybovat se nebo třeba jen dýchat, potřebuje energii. Tu si vyrábí v buňkách z potravy, kterou přijímáme. Výsledný produkt – ATP (adenosintrifosfát) – funguje jako univerzální palivo pro všechny buněčné procesy, včetně svalové činnosti. Když se energie z potravy nespotřebuje hned, tělo si ji ukládá do zásob.
Hlavními zásobárnami energie je tuková tkáň, svalový glykogen a v krajních případech i bílkoviny. Který z těchto zdrojů bude tělo při fyzické námaze využívat, závisí především na délce a intenzitě zátěže. A právě tady přichází ke slovu sledování tepové frekvence.
Jednoduše řečeno, jde o počet tepů srdce za jednu minutu. Srdce při každém stahu pumpuje krev, která přináší živiny a kyslík do těla. Frekvence tepů se mění v závislosti na tom, kolik energie tělo zrovna potřebuje – při spánku je nízká, při tréninku stoupá.
Hodnotu tepové frekvence v klidu (tzv. RHR – resting heart rate) považujeme za indikátor kardiovaskulárního zdraví. Čím nižší RHR člověk má, tím efektivněji jeho srdce pracuje. U trénovaných jedinců může být klidová frekvence i pod 50 tepů za minutu.
Změny tepové frekvence při cvičení nám pomáhají sledovat intenzitu zátěže. Tu můžeme rozdělit do několika zón, z nichž každá stimuluje tělo trochu jiným způsobem a také využívá odlišné zdroje energie.
Tělo má jen omezené množství ATP připraveného k okamžitému použití, vystačí na několik vteřin výbušné aktivity. Jakmile se tato zásoba vyčerpá, začne využívat další zdroje. Při krátké a velmi intenzivní aktivitě přichází na řadu kreatin. Pokud ale aktivita trvá déle, tělo musí sáhnout po glykogenu a tucích.
Zjednodušeně platí, že při nízké až střední intenzitě zátěže (cca 60–70 % maximální tepové frekvence) čerpá tělo převážně z tukových zásob. S rostoucí intenzitou se ale čím dál víc opírá o sacharidy uložené ve svalech. A pokud aktivita trvá opravdu dlouho (např. při ultravytrvalostních výkonech), může tělo využívat i bílkoviny.
Je důležité si uvědomit, že ani při "spalování tuků" nejde výhradně o tuk. I v této zóně tělo stále využívá určité množství sacharidů. Navíc schopnost spalovat tuky efektivně se liší podle fyzické kondice – trénovanější organismus zvládne využívat tuky i při vyšší intenzitě.
Tepová zóna, ve které dochází k největšímu spalování tuků, bývá často vyzdvihována jako „ideální“ pro hubnutí. Pravda je ale složitější. To, že během tréninku pálíme větší podíl energie z tuků, ještě neznamená, že reálně zhubneme. Hubnutí je vždy výsledkem dlouhodobého kalorického deficitu – tedy situace, kdy vydáme více energie, než přijmeme.
Pokud si po hodině chůze v „tukové zóně“ dopřejeme kaloricky vydatné jídlo, efekt spalování zmizí. Tělo si přebytek energie jednoduše znovu uloží. Jinými slovy: to, odkud energie pochází během tréninku, není tak důležité jako to, kolik energie celkově spálíme a kolik jí následně přijmeme.
Hlavním faktorem úspěšného hubnutí zůstává negativní energetická bilance. Pro udržení svalové hmoty během hubnutí je navíc zásadní nejen kalorický deficit, ale i dostatečný příjem bílkovin a pravidelný silový trénink.
Bez cvičení může tělo při hubnutí ztrácet kromě tuku i svaly. A protože svalová hmota zvyšuje náš klidový energetický výdej, čím více jí máme, tím efektivněji spalujeme i v klidu. Svaly navíc chrání zdraví kloubů, podporují správné držení těla a jsou nezbytné pro funkční pohyb v každodenním životě.
Vedle výživy a cvičení hraje svou roli také kvalitní spánek a zvládání stresu, oba faktory ovlivňují hladiny hormonů regulujících chuť k jídlu, metabolismus i regeneraci po tréninku.
Pokud je vaším cílem zlepšení kondice, sledování tepové frekvence během tréninku může být užitečné. Umožní vám přizpůsobit intenzitu pohybu a sledovat progres. Pro samotné hubnutí však není nutné lpět na určité „zóně spalování tuků“. Mnohem důležitější je konzistentní pohyb, vyvážený jídelníček, kvalitní regenerace a celkově aktivní životní styl.